--- Akce v roce 2007 ---
Málem jsem zapomněl napsat, že šlo o akci tradičně cyklistickou, takže někdy kolem desáté Mára zavelel k odjezdu. Slabší povahy odjely domů autobusem, my ostatní na svých kolech. Samozřejmě nebyla forma zdaleka ideální a při tradičním prvním kopci dolů jsem neměl tak úplně pocit, že mám jízdu pod kontrolou. Ale když střemhlav, tak střemhlav. V Borové pak všichni čekáme na Poldu, který neustál jeden kanál a píchl, abychom pak cestou kolem místního Southforku dojeli do Frýdlantu. Jak jsem zjistil později, cestu kolem místního kempu pamatuje málokdo a Flinyho jsme ztratili kdesi ve městě. První zastávku jsme udělali v Pržně u nádraží, kde v hostinci musel mít výčepák obrovskou radost z našich osmi malých piv...
... pokračování a fotky zde!
V poslední červnovou sobotu si jako první v kostelíku na Klimkovickém hřbitůvku řekli své ANO Batinovci. K večeru přicházeli na oslavu pozvaní přátele a kamarádi a i já měl tu čest být mezi nimi...
... pokračování a fotky zde!
Jako každá jiná správná akce má i Ohře 2007 svou klasifikaci. Kdo by čekal, že bude jinde než v Klenbě, byl by zcela bláhový. Po šesté večerní jsem dorazil do Klenby jako první a jal se číst "tu spravnu vodacku brožuru" řeky Ohře, na kterou jsem dosud nenašel čas. Čas příjemně ubíhal stejně jako varování brožury před rychlou vodou a po sedmé hodině se "fotbalový stůl" už patřičně zaplňoval klasifikanty i ostatními zvědavci, kteří zřejmě byli zvědavi, zda přece jen někdo z nás nevyměkl;-)) Během minulých dní se vodní stav na Ohři více než vylepšil a tak byly i Štykovy chmury rozehnány. Přišel (jak se na vedoucího zájezdu sluší a patří) včas a rozdal vodní žluťácké dresy, takže během několika minut se nám podařilo vytvořit v Klenbě docela slušné žluté peklo.
... pokračování a fotky zde!
Cesta kolem Nižného Kozieho Plesa stále nekompromisně stoupá, začíná první sníh křupat pod nahami a my z něj máme pochopitelně radost. Tady se také kryjeme před nepříjemným větrem v druhém výškovém táboře a nabíráme síly na definitivní útok na sedlo. Cesta stoupá po rozviklaných velkých šutrech, jejichž mezery pak vyplňuje sníh, takže občas už začíná i zábava. U Capieho plesa naposledy zastavujeme. To už kolem není skoro nic než mlha. Druhý břeh plesa už jen tušíme stejně jako cestu, kterou budeme stoupat. Tak půl kilometr před sedlem už šlapeme po trvalé sněhové pokrývce. Občas hledáme stopy před námi, které by určily další naše kroky a stoupání nám jde stále hůř. Těsně pod sedlem se už doslova brodíme ve sněhu a tak s oddechnutím vystupujeme na hřeben Furkotského štítu.
... pokračování a fotky zde!
Jak už to u podobných akcí bývá, zatím se nenašel žádný dobrovolník, který by z výletu vyrobil zápis. Inu, Indurajn chyběl. Ale našly se aspoň nějaké fotky v Nadporučíkově foťáku, které si tady můžete prohlédnout:-)
... fotky zde!
Je spousta věcí, o kterých člověk neví. Stejně tak jsem na tom byl já do Božího Hodu, kdy jsem Klenbovníkama byl pozván na šprtec do Klenby. Jsa zcela touto hrou jsem ze zvědavosti neváhal a rád nabídku přijal. Zatímco Pepa Riskuj byl na místě jako první ve tři odpoledne, ostatní se začali trousit kolem čtvrté hodiny a v pět celá akce mohla propuknout.
... pokračování a fotky zde!
|