--- Akce do roku 2005 ---
Nagano 98
Je to už přes deset let. Na dobu, kdy republika žila olympijským vítězstvím hokejistů vzpomíná asi každý. V Klenbě jsme vyhlásili dlouhodobou soutěž o to, aby se každý pokusil najít historické snímky z Klenby. I já tam tenkrát v čase euforie byl a na fotky se jako první chytil (a tím šel ostatním příkladem) Rejže. Text jsem psal již tenkrát a přikládám jej. Třeba si na dobu, kdy lidé byli k sobě vzácně ohleduplní, vzpomenete při fotkách také...
Skoumalových 27
Ve čtvrtek 24. května jsme oslavili 27. narozeniny našeho kamaráda Skoumího v oblíbené hopsůdce Klenba. A poáč jsme se už nemohli nadále dívat na to, jak se nám Skoumí prostorově zvýrazňuje, dohodli jsme se na společném dárku. Tím byla koloběžka. Oslavenec projevil při předání velkou radost. Jenže pak začaly přicházet další podmínky: Nosnost je pouhých 80kg. Skoumímu byla zakázána přeprava do Klenby jinak než koloběžkou či kolmo (na místě mu byla s okamžitou platností zabavena šalinkarta a klíče od auta).
Rejžeho zapíjení svobody
Nadporučíkových 28
V prvé řadě šlo samozřejmě o dárky. Dostal kompletní set, který potřebuje každý správný cyklista k přejezdu z jedné hospody do druhé. Jednalo se o komplet dres na kolo i fotbal, zapalovač, míč proti trudomyslnosti a vlastní tuplák (ten proto, aby se jej pořád nemusel od někoho z nás půjčovat). Z dárků měl Lukáš velkou radost.
Následovalo další nadělování, které nebylo o nic méně veselejší. Lukáš byl pověřen výkonem funkce sporťáka a velitelem zásahu v akci Zničit Krtka2. Byl nám totiž doporučen coby válečný expert známou severoatlantickou organizací, a uznejte, takové nabídky jsme nemohli nevyužít.
Ty syčáci, Rezon
Pivo možná v hospodě bylo, ale také tam byla tma a naprosté ticho. Tady dneska už fakt nic nedostaneme! Sedáme rychle na kola, protože v údolí Porubky je na červenec a můj vkus příliš chladno, a pokračujeme dále. Kam? Zkusíme Mexiko! Přes Vřesinu jsme si opět šlápli do kopce, pak jedno sedlo a ... a zavřené Mexiko. Je fakt, že půl jedné je už dost pozdě a tak se rozhodujeme k poslednímu zoufalému kroku: "Doufám, že nám Věrka nalije!"
Nalila! V Klenbě to vřelo, poháry přetékaly pivem a jeden putovní dokonce šampusem, Věrka fungovala a my konečně dostali tolik vytoužený mok. A pak ještě jeden. Časem zima dorazila i sem a tak jsme se ve dvě hodiny po půlnoci rozloučili a každý jsme sivyjeli svým směrem. To už byl měsíc pořádně vysoko, nebe vymetené a vesnice po cestě překvapivě rozsvícené. Jezdění v noci nebylo dneska vůbec špatné!
Brekounových 33+1
Atmosféra toho večera se rozjížděla celkem pomalu. Po nějaké době jsme předali Brzdymu dárky a pilo se dál. Došlo i na tupláky, i když v mém případě byl jenom jeden. Teď už nevím, jestli jsem nejdřív pojedl a pak usnul nebo to bylo naopak. A už vůbec nevím, co jsem jedl. Ale měl jsem k tomu opečené brambory a česnekovou omáčku. Po probuzení (i když ten spánek byl jen takový lehký, spíš to bylo jen podřimování...) jsme dali s Lukášem kafe. U vedlejšího stolu jsem svým dřímáním zaznamenal ohlas. A přitom jsem se snažil držet hlavu vzpřímeně...