~ podzimní dětský výšlap ~

Skalka  (964 m.n.m.)
8 dětí a 6 dospěláků dobylo další beskydský vrchol - 20.10.2013

      Po dvou letech se nám podařilo úspěšně navázat na premiérový podzimní výstup s dětmi na Velký Javorník. Pro letošní rok jsme zvolili Skalku v ondřejnickém masivu, která se vypíná do výšky 964 m.n.m.! 10-ti kilometrová štreka se startem v Kunčicích pod Ondřejníkem, přes Skalku, chatu Ondřejník a s cílem ve Frýdlantu nad Ostravicí budila obavy, jestli ji děti zvládnou. Hlavně úvodní prudké tříkilometrové stoupání na Skalku prověřilo fyzickou zdatnost a psychickou odolnost všech zúčastněných. A to dokonce někteří jedinci (i dospělačka) nedbali modrých značek přehledně vytýčených Klubem českých turistů a zašli si pár stovek metrů navíc!?

      Netrvalo dlouho a v kopci se začalo ozývat remcání dětí na ukrutnou bolest nohou! Kdosi jízlivě radil dětem, ať poděkují strejdovi Rejžemu, že vybral takovou náročnou trasu. Všichni krizi kupodivu překonali až na Batinovic Hynka, nejmladšího účastníka, jemuž je nízký věk omluvou. To však bylo prd platné tátovi, který ho musel v potu tváře k vysněnému cíli přenášet kus cesty na ramenou. Bylo opravdu nádherně, kolem 20°C, to už dlouho nepamatujeme na konci října. Nebylo proto divu, že postupně v batozích mizely bundy, mikiny, štrample, čepice, kterými vybavily děti přehnaně starostlivé maminky a babičky!
      Na vrcholu nám bylo líto ukecaného občana Jistebníka, kterému manželka zakazovala pít vrcholovou půlečku z Batinovy zahrádky. Jednu přeci jen uhádal a na revanš pak vyfotil naši čtrnáctičlennou výpravu, výsledek jeho počinu vidíte na titulní fotografii. Ano, bylo nás čtrnáct, vskutku úctyhodný počet, 8 dětí (Adélka, Karolínka, Melinka, Adam, David, Honzík, Hynek, Kryštof) a 6 dospěláků (Edit, Petra, Batin, Maro, Rejže, Struna)! A to nás mohlo být mnohem více, kdyby Nadporučík nedal přednost Veronice, Polda zase Karolíně (restaurační zařízení) a nebohá Simča Elišce, kterou přepadla nemoc. Díru po nich aspoň zalepili Langoši, kteří za námi zcela neočekávaně přijeli auťákem na Ondřejník. Ale Rockyho nevzali, zřejmě zlobil?!
      Na Ondřejníku se po více než třech hodinách ocitá i naše skupina. Na zdejší chatě doplňujeme tekutiny a plníme naše hladová těla. Děti pak venku blbnou na kolotoči a houpačce, dospělí si v poklidu užívají na sluníčku u pivíček a káviček kochajíc se skvělými výhledy na Lysou horu a její údolí. Ještě nás čekají tři kilometry dolů do Frýdlantu, odkud nás mašinka, co se jí kouří z komínka, spolehlivě odváží vstříc k naší domovině!

Na viděnou na nějakém dalším beskydském vrcholu se s Vámi těší  REjže

~ ondřejnická podzimní galerie ~

<< domů do Klenby >>