Šumava na kolech

<<< Šumava >>>
<a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=34551">Chatbox weblight.cz</a>	~ šestnácti hlavé stádo v akci ~ Šumava na kolech tradiční klenbařské cyklotoulky po vlastech českých 9.-16.8.2013 V letošním roce se klenbařské cyklodovolené po krásách Šumavy účastnilo neuvěřitelných šestnáct lidí! Kde jsou ty doby, kdy nás jezdilo jen šest či sedm? Už loni v Českém ráji se počet navýšil na dvanáct lidí a křivka stále roste. Je opravdu skvělé, že nás jezdí takové množství, ale samozřejmě to přináší nejedno úskalí, tím největším je sehnat pro celý peloton ubytování! Ač jsme usilovně sháněli od konce března, 16- ti hlavé stádo nebylo kde na jednom místě ustájit. Nakonec jen na >Antýglu< uspokojili naše požadavky, i když bez sprch na pokojích, že dámy a Pražáku!? Do hospody jsme se v takovém množství kupodivu vždycky nějak vlezli. Poprvé jsme k přepravě použili noční vlak, zřejmě naposled, protože následných 50 kilometrů i někteří divočáci nedávali. Když Rejže předjíždí v kopcích Bártiče, tak už prostě není něco v pořádku, to snad uznáte, že?! ~ Klenba - Špičák - Pancíř - Prášily - Srní - Antýgl ~ Celou akci startujeme v Klenbě, u pivíček a Rejžeho narozeninových půleček. Nálada je výborná, pivo chutná skvěle jako vždy! Bohužel, před půlnocí nám odjíždí vlak na Prahu, proto zvedáme kolem 22:30 kotvy z domovského přístavu, abychom v klidu "dopluli" na svinovské nádraží. Cesta vlakem ubíhá svižně - piva, kořalka, karban nemohl taky chybět, cigárka při přepřahání v Přerově a to vše prokládané spánkem, nejčastěji s hlavou na sousedově rameni. V Praze máme více než hodinu času na přestup, proto míříme za Svatým Václavem zvěčnit se s ním na kolech. Praha? Zcela určitě nejděsivější zážitek z celé dovolené. Opilí cikáni ve čtyři ráno v ústní potyčce s dvěma buzeranty, všude bordel a hluk, to opravdu nemusíme, úplně nás přešla chuť na pivo, prcháme! Ve vlaku na Plzeň jsme si spokojeně pochrupkávali, když nás vzbudil nemilosrdný zvuk budíku Margitina mobilu! Ta si zatím v klídku popíjela kávičku v jídelním voze!? Plzeň! Nejkritičtější místo našeho přesunu, odtud totiž nešly zarezervovat místenky pro naše kola. Když vidíme dva zavazadlové vozy padají nám kameny z našich srdcí. Po více než devíti hodinách cestování vystupujeme ve stanici Špičák. Konečně! Abychom se hned z kraje na kolech nenudili, vyjíždíme Špičácké sedlo (980 m.n.m.). Odtud to máme jen čtyři kilometry k >Černému jezeru< (1008 m.n.m.), k největšímu přírodnímu jezeru v České republice. Ale kde je Batin a Strejda? Těžko říci, snad nám to "bloudiči" někdy poví?! Nejvyšším bodem dnešní etapy je hora Pancíř (1214 m.n.m.), nejdříve musíme ovšem zpět na Špičácké sedlo. Zde se vážení zrodil fenomén, který nás provázel celou dovolenou! Karis píchl! Jenže náhradní duší, lepením, pumpou, ničím takovým dotyčný nedisponoval! Následným výrokem nás uvedl v úžas:*"Já jsem nikdy v životě nepíchnul, tak mě nenapadlo, abych něco takového bral s sebou!?"* Na Pancíři ho stíhá zasloužený trest - další defekt! Na vrcholu dáváme malé pivo, ženská část výpravy odpočívá, zbytek spravuje Karisovo kolo. Hlásí se hlad, naštěstí >Hotel Belvedér< , v němž se ukrývá pivovar je jen pár kilometrů z kopce. Ano, první pivovar naší dovolené! Těšili jsme se jak cyp, ale čekalo nás velké zklamání! Pivo se dalo, ale žádný zázrak to věru nebyl. Obsluha? Číšník byl absolutně šílený a ke všemu ta výborná krvavá játra, že Lišáku?! Sjíždíme do Železné Rudy a odtud už nemilosrdně nabíráme výšku. Peloton se začíná trhat. Cesta do Prášil se zdá být nekonečná, stále nahoru dolů a zase nahoru, únava z probdělé noci ve vlaku se rázně vkrádá do našich těl! V Prášilech máme sraz se zbytkem výpravy, který za námi dorazil autem (Štyk, Věrka, Petra) a busem (pražský démon Fliny). Odtud se dělíme na dvě skupiny, jedna jede na Antýgl cyklobusem, druhá pokračuje nadále na svých miláčcích. Cyklisté mají před sebou zlatý hřeb prvního dne, v >Penzionu U Zlatého srnce< ve Srní je totiž čeká další pivovar! Vaří tu sice jen jeden druh piva, ale zdejší dvanáctka chutná znamenitě! Stmívá se, chystáme se odjet, když v tom Bártič hlásí defekt! Začíná neúprosný boj mezi ním a Karisem, o to, kdo bude mít během dovolené více defektů! Na výsledek si musíte počkat na konec vyprávění, kde vám skóre odtajníme! ~ Čeňkova pila - Kašperské Hory - Kašperk - Churáňov ~ Hlavním bodem dnešního programu je >hrad Kašperk< a pro drtiče i město Vimperk a jeho pivovar. Dobýt se nám nakonec podařil jen Kašperk, protože mužskou část výpravy zcela pobláznily Černé kněžny v Kašperských Horách! Ale pěkně popořádku. V Srní se celý peloton dává dohromady, většina nakupuje, Polda navštěvuje bankomat, už druhý den, dost brzo, né? Ti kdos jeli za Nadporučíkem, viděli, jak se potýká s technickými problémy. Byl celý nesvůj, bádal, proč mu boty nejdou nasunout do nášlapů!? Až Maro zjišťuje, že na bedajlích žádné nášlapy nemá! *"Aha, já jsem je vlastně doma vymontoval,"* vzpomněl si Npor! A to jsme si mysleli, že díky zamilovanosti ho roztržitost k naší spokojenosti navždy opustí!? Po parádním sjezdu se na Čeňkově pile dělíme na dvě úderné osmičlenné skupiny. První žíznivá (Bártič, Batin, Maro, Npor, Polda, Pražák, Štyk a Věrka) nachází útočiště v Kafírně u soutoku Křemelné s Vydrou, kde kopou do sebe jedno pivo za druhým. Druhá, zodpovědná skupina (Dana, Margit, Petra, Simča, Karis, Lišák, Rejže a Strejda) rube do pedálů, co to dá, neboť Kašperk je ještě daleko a hlavně vysoko. Snažení "Zodpovědných" vyšlo v niveč, neboť Karis v nejvyšším bodě nádherného stoupání z Rejštejna hlásí defekt s pořadovým číslem tři! Navíc při horlivé snaze pumpovat zalepenou duši, láme Lišákovi rukojeť jeho milované pumpičky!? Zatímco tato skupina již projíždí malebnými Kašperskými horami, "Žíznivci" stále kopou, stále kopou.... Za městem se udála pozoruhodná věc, Margit se poprvé a zárověň naposled dostala do čela pelotonu. Tato skutečnost měla nebývalou dohru! Margit se Strejdou nasadili k trháku a vůbec jim nevadilo, že místo vzhůru na Kašperk míří silnicí střemhlav dolů. Až se vzpamatovali, bylo už pozdě na návrat, proto zvolili lesní kamenitou stezku, kterou jim kdosi chytře poradil. No, co dodat, jen to, že se za ostatními "Zodpovědnými" vyškrábali s asi hodinovým zpožděním a se značným úbytkem sil!? A co naše milá žíznivá část pelotonu? Ta se zatím přesunula kopat do Kašperských hor! Svůj hlavní stan rozprostřela v restauraci Studna na náměstí! Tady se většina zamilovala do sličné mladičké brunety, překřtili ji na "Černou kněžnu," neboť jim nosila božský nápoj stejnojmenného názvu ze svijanského pivovaru! Za neustálého kopání se zde začal rodit komplot proti vedoucímu zájezdu Rejžemu!? Puč se nakonec Pražákovi nepodařilo uskutečnit, i díky tomu, že jeho hlavní obdivovatel, patolízal a našeptávač Polda ve večerních hodinách "přebíhal" z jedné nesvářené strany na druhou a oba soky oslovoval svorně - pane Vedoucí!? Na Kašperku se kupodivu přece jen obě skupiny střetávají! Dokonce dáváme společné foto, což se Klenbařům málokdy daří, byl to opravdu husarský kousek dát šestnáct lidí dohromady! Lišáci navrch dávají artistickou vložku v podobě společné chůze na chůdách! Sjíždíme z hradu opět do Kašperských hor a k úžasu Zodpovědných, nezodpovědní Žíznivci míří za svou Černou kněžnou! Zase se tedy dělíme a shledáváme se až v cíli etapy. Za Kašperskými horami nemilosrdně stoupáme, meleme z posledního a Margit nám k tomu svým neopakovatelným způsobem kleje. Navíc končí asfalt a začíná kamenitá cesta, v které si přímo libuje Simča, Karis, však pro její "úchylku" nemá zbla pochochopení. Vyjíždíme Milovský vrch, kde je všem dovoleno, vlastně nařízeno líbání a nejen to.......?! Odtud přes louku a následně lesem s trochou bloudění, míříme na Churáňov, kde se sytíme a napájíme. Ještě pár kilometrů přes Zlatou studnu, Horskou Kvildu, zakázanou cestou podél Hamerského potoka a jsme v hotelu Antýgl, kde dnešní vydařený den (jak pro koho, že?) zapíjíme i s opozdilými Žíznivci! Zde konečně kopou Zodpovědní i Žíznivci za jeden tým!? ~ Tříjezerní slať - Poledník - Modrava - Kvidla - Jezerní slať ~ Než se pustíme do povídání třetího dne, dovolte, abychom vás seznámili se čtyřmi nováčky, kteří se poprvé a doufáme, že ne naposledy účastnili klenbařské cyklodovolené. Nejdříve si posvítíme na Margit! Jako jediná nesplnila kilometrový limit 250km jako podmínku pro účast na této dovolené (sorry, samozřejmě i Pražák!) a bylo to znát! Budila hlavně obavy, jestli si její zahulené plíce dokážou poradit s úbytkem kyslíku ve vyšších nadmořských výškách! No, funěla jak stará lokomotiva, ale to ji nebránilo, aby ihned po sesednutí z kola opět dýmila další cigaretu?! Abychom ji jen nehanili, nutno dodat, že vyjela úplně všechno, i když neabsolvovala všechny etapy! S dalšími nováčky Vás seznámíme příště, můžeme snad jen prozradit, že se jedná o Karise a Lišáka s Danou. Před startem etapy se loučíme s Vitoldem, Gabkou a Viktorkou, kteří za námi přijeli na první dva dny a dnes odjíždějí domů. Než se dostáváme k Tříjezrní slati zdoláváme kopec, a to někdo tvrdil, že na Šumavě žádné kopce nejsou!? Mýlka! To si jen někteří jedinci po svém vyložili slova vedoucího zájezdu, který tvrdil, že zde nejsou tak velká převýšení jako v Beskydech, protože údolí se nacházejí kolem 900-1000 m.n.m.! Jejich omyl pečetí prudké stoupání na >Poledník< (1315 m.n.m.), jenž se pro většinu peletonu stává nejvyšším bodem šumavské cyklodovolené. Ve vrcholových partiích jsme šokování zpustošenou přírodou! Seschlé a spadané stromy napadené kůrovcem a zřejmě i jako pozůstatky bouře Kyrill z roku 2007 v nás vyvolávají nepříjemné pocity. Jsme na Poledníku, který v komunistických dobách býval vojenským zařízením a měl krycí název Topas. O podrobnostech z jeho "života" se dovídáme v útrobách rozhledny, kde je expozice věnovaná dobám minulým. Věrka se zde na chvíli stává radistkou a se sluchátkami na uších špicluje imperialistické vysílačky. Až na cyklistický mundúr a plechovku Staropramenu vypadá její počínání věrohodně!? Po sjezdu projíždíme nádherným šumavským zákoutím, jedním z nejkrásnějších míst, které jsme měli tu čest během zdejšího putování poznat. Cesta podél Roklanského potoka na Modravu byla oním místem! Hustá tráva, která má určitě speciální název a je typická pro zdejší oblast, klikatící se průzračný potok a všude kolem lesy! Bohužel na Modravu přijíždíme moc brzy, cca o půl roku! Proč? Protože zde je ve výstavbě nový pivovar! Chyba lávky, vlastně vedoucího, zvolil špatný termín!? I mistr pivař se někdy utne! Na Modravě nacházíme útočiště na Klostermannově chatě, pijeme zde dokonce pivo stejnojmenného názvu, polotmavého Klostermanna 13° ze strakonického pivovaru. Nasycení a napojení jsme profuněli stoupáním na Filipovu Huť, odtud už jen z kopce a jsme na Kvildě. Tady nás naše kola neomylně směřují do >pivovaru Kvilda.< Pivnice U Galapetra, kde se pivko vaří je bohužel zavřená, ale ve vedlejší restauraci naštěstí místní pivko čepují. A další bohužel platí na pivo samotné, strašně přesycené a pěna padla jen co krýgl přistál na stole. Nejsme zde zřejmě naposledy, takže doufejme, že příště v pivnici si už naše mlsné jazýčky pochutnají!? Přes Jezerní slať a přes Horskou Kvildu se dostáváme do cíle dnešní etapy. Zítra nás konečně čeká odpočinkový den! I když u Rejžeho nikdy netušíte, co si pod pojmem odpočinek představuje?! ~ Vydra - Turnerova chata - Hauswaldská kaple - Srní ~ Tak vážení, dalším nováčkem na řadě je Karis. Ten se nejlépe cítil na rovné asfaltové cestě a v hospodě s krýglem a cigárem v ruce, kopce ani kamenité cesty mu nedělali vůbec dobře. Ve stoupání na Poledník Rejže Karisovi sděluje: *"Ještě nikdy jsem neviděl žádného chlapa, tak často tlačit kolo do kopce jako tebe!"* Jinak Pepin zájezdu, který nás neustále opájel svými vtípky a historkami, i Batin si vedle něho připadal jako nemluva. A o jeho defektech už raději pomlčíme, napsali jsme se o nich dost. A máme tu Lišáka s Danou, nejzamilovanější pár celého zájezdu. Nikoho jistě nepřekvapí, že na Milovském vrchu byli jedinými, kteří se líbali, na větší akce bohužel nebyl čas. Nezkazí žádnou srandu a na kole se pohybují jako ryby ve vodě. Jo, jedna drobná připomínka! Ráno, když se všichni chystají na kolo, tak teprve začínají snídat nebo pít kafíčko. Prosím, zapracujte na tom pro příští rok, díky Rejže! Dle původního plánu měla být dnes královská etapa s výjezdem na nejvyšší horu Šumavy Velký Javor (Grösser Arber 1456 m.n.m.), která se nachází na německé straně. Jelikož nemělo být dobré počasí a únava v týmu po třech etapách byla značná, byl dnes na programu odpočinkový den. To ovšem neznamená, že se celý den budeme válet na kavalcích, to rozhodně ne, toho bohdá nebude! Dopoledne si děláme příjemnou procházku podél krásné řeky Vydry. Na >Turnerově chatě< nás mile překvapily vydry, říční to tvorové, údajně i Vydrýsek ze stejnojmenného Večerníčku byl mezi nimi. Chata nás úplně nadchla, nejen prostředím, v kterém se nachází, ale i výborným pivem, skvělými místními specialitami včele s houbovým kubou a guláškem v chlebu. Nezapomenutelnou vzpomínku si odtud odnesl Nadporučík, kterému číšník vylil pivo do klína, ale to byla zanedbatelné trhlinka na zdejší návštěvě a navíc skončila úsměvem na našich tvářích. Nic tak člověka nepotěší, než utrpení druhých, že?! Na zpáteční cestě se část skupiny odděluje a pokračuje dále po obrovských balvanech, kterými je pokryto koryto Vydry. Neuvěřitelné jak daleko se touto cestou dostali! Sice to chvíli vypadalo, že pro Peťku budeme muset zorganizovat záchranářskou výpravu, protože se zasekla v jednom místě a nebyla schopna přeskočit z jednoho kamene na druhý! Naštěstí asi čtvrtý pokus byl úspěšný, takže nezbývalo než konstatovat, že počet účastníků zůstal nadále na čísle šestnáct. Odpoledne byla naplánovaná dobrovolná vyjížďka do Zlatého srnce, kde jsme o dva dny dříve zapíjeli zdárně zvládnutou první etapu. Neorganizovaně, rozděleni do malých skupin a dokonce bez bloudění se v pivovaru všichni střetáváme, ovšem až na trucujícího Batina a omarodivšího Poldu. Celý velmi vydařený pohodový den končíme v kempu u táboráku opékáním párků. Ještě nutno dodat, že některé pány tak učarovala >řeka Vydra<, že neodolali jejímu vábení a absolvovali v ní blahodárnou očistnou koupel. Jestli v ní smyli i své hříchy, to nám dotyční neprozradili. ~ Březník - pramen Vltavy - Bučina - Chalupská slať - Grösser Arber ~ V dnešním dni, posledním šumavském se dělíme na čtyři skupiny. Hlavní peloton čítající osm cyklistů (Petra, Simča, Věrka, Karis, Npor, Pražák, Rejže, Strejda) se vydává k prameni matičky českých řek - Vltavě. Čtyřčlenná skupina (Bártič, Lišák, Maro, Štyk) jede busem do Železné Rudy a odtud bude útočit na nejvyšší horu Šumavy - německý >Grösser Arber< (Velký Javor 1456 m.n.m.). Batin s Margit se odtrhávají a jedou autem (!) navštívit tetu do nedalekého kempu v Radešově. Dana má dnes svůj vlastní program a hlavně se musí starat o maroda Poldu, jenž má naordinován odpočinek na bidle! "Javoroví" dle vyprávění několikrát bloudili, ale horu nakonec všichni zdárně zdolali. Bártič píchal o stošest, prý již hravě překonal Karise v defektech, přesný počet si ani dotyčný nepamatuje, nedá se to už spočítat. S mírným údivem přijímáme zprávu, že na vrcholu nebyla žádná hospoda! To byla opravdu překvapivá zpráva. Neznalost jazyka zřejmě v tomto případě sehrála svou roli, ani Herr Štyk se svým slovníkem nepomohl. Chata se totiž nacházela těsně pod vrcholem z druhé strany této mohutné hory, přitom je vidět na fotce, když fotili "Javor" ještě z údolí!? Žízeň potom zahnali až dole, samozřejmě, že pravými bavorskými tupláky. Cesta zpět byla dlouhá a náročná, ale na Antýgl v pořádku dojeli. Nejpočetnější grupa, která odolala vábení Velkého Javoru (spíše z něj měli strach) si dala za cíl zdolat >pramen Vltavy< (1170 m.n.m.). Přes Modravu a mírným stoupáním podél Modravského potoka se dostali na Březník. Pokud sledujete bedlivě předpovědí počasí, tak vám musí tento název připadat povědomý. Březník se většinou s Horskou Kvildou přetahuje o nejchladnější rána v republice. I holkám bylo tady zima, a tak si vzájemně zahřívali prochladlé údy. Áááá, já hlava děravá! Na odkazu se můžete podívat na >společnou fotku<, která byla pořízená na zdejším fotopointu. Je konec srandy, začíná prudké stoupání na sedlo pod Černou horou (1272 m.n.m.). Vyjíždí ho i Pražák, nějak ho během tohoto povídání šetříme, neděláme si z jeho výkonů srandu, tak jen, aby řeč nestála. V sedle děláme společné foto. Není ovšem známo proč se Rejže s Karisem objímali, že by jim byla taky zima?! Po sjezdu se konečně dostáváme k prameni Vltavy, hlavní bod dnešního výletu je tedy naplněn. Následně parkujeme na Bučině, kde se ocitáme po létech za železnou oponou, ostnaté dráty a zátarasy nám evokují temnou minulost našich dějin. Odtud se dostáváme dlouhým sjezdem do Borové Lady, na Chalupskou slať a z ní do Kvildy, jedeme se opět podívat na pivovar, doufáme, že dnes zde budou naplněny naše pivní touhy. A opravdu, s polotmavým Galapetrem 14°, černým Rankl Seppem 16° i světlým Dvanácterákem jsme byli velmi spokojeni. Dnes je doporučeno neponocovat, zítra totiž brzy vyjíždíme na dvoudenní přejezd směr Pilsner, tak čaute ráno! Dobrou noc! ~ Radešov - Velhartice - Klatovy - Švihov - Přeštice ~ Opouštíme Šumavu, všichni se těšíme, že se konečně začneme přibližovat k domovu. A Petra s Karisem upírají své zraky na penzion na komfortnější ubytování se sprchou na pokoji. Jo, ještě musíme vyzradit, že se dělíme! Autem nás opouštějí Štyk, Věrka, Margit a marod Polda, kterému podstoupil své místo (ne zrovna radostně) Pražák, zbytek pokračuje na kolech. Dnes nás čeká více než 90km dlouhá etapa do Přeštic, snad ji zvládneme? Kdyby někdo nemohl, tak si může pomoci z Klatov vlakem. Ze Srní nás čeká důvěrně známý sjezd do Rejštejna, zde odbočujeme z hlavní cesty a jedeme do Radešova. Ten se bohužel stává osudný pro Petru. Chvilka nepozornosti spojená s myšlenkami na vyhřátou sprchu zapříčinila bolestivý pád. Rozbité koleno, bohužel nedodovolovalo k pokračování v krasojízdě. Voláme sanitku a zároveň povoláváme zpět do svých řad i Štykem řízené auto. Nic se nedá dělat, Polda musí vysednout a zaujmout uvolněnou pozici po „karambolistce.“ Automobilová posádka musí pro Peťku do sušické nemocnice, počkat na její sešití a odvést ji domů k milované rodině. Nálada v týmu nebyla k popukání, ale jet se muselo, cíl byl ještě hodně vzdálený. Přes zastávku ve steakové hospodě v Petrovicích se roztrhaný a poztrácený peloton nakonec shledává na hradu >Velhartice.< Velké překvapení! Tuze příjemně se nám v hradní hospodě navenku sedělo ve stínu košatých stromů a hradebních zdí. K tomu výborné jídlo a skvostný Démon 13°, o to víc neradi opouštíme zdejší nenapodobitelné kulisy. Klatovy! Část skupiny odtud jede vlakem, zbytek pokračuje pod vedením Vendy s přítelem do >Švihova<. Zde se nachází nádherný romantický vodní hrad, není divu, že se tady točili Tři oříšky pro Popelku! Tento hrad v pohádce představoval statek, na kterém žila Popelka s macechou a povedenou sestřičkou. Loučíme se s průvodci, ještě jednou moc děkujeme! Pokračujeme do cíle dnešní předlouhé etapy, někteří vlakem a jen pár statečných na kolech do 12km vzdálených Přeštic. Tady jsme se konečně dočkali sprchy s teplou vodou, bez front, bez žetonů a bez přebíhání z jedné budovy do druhé za chladných šumavských večerů. Jen Petra si bohužel tyto slastné okamžiky nevychutnala!? Jó, ten prokletý rigol! ~ Dobřany - Plzeň - Svinov - Klenba ~ Je poslední den naší dovolené, opouštíme Penzion Alfa, před námi je 30km do Plzně. Tady na nás čeká třešinka na dovolenkovém dortu - Plzeňský Prazdroj. Velmi nečekaně nás ovšem dostal v půli cesty >Pivovar Modrá Hvězda< v Dobřanech, směle můžeme prohlásit, že zcela zastínil plzeňského giganta. Jelikož jsme zde přijeli těsně před otvíračkou, mohli nejrychlejší z nás vidět zdejšího sládka přímo v akci. V bílém plášti se jal koštovat piva ze skleničky a až poté co usoudil, že všechna jsou v pořádku, dal povel k vytáhnutí stavidel pěnivého moku. Taková zodpovědná práce by se nám jistě líbila, že? Vůbec ale vůbec se nám odtud nechtělo, padaly i názory, že dovolenou ukončíme tady a pojedeme už odtud vlakem. Nevíme, kdo byl ten padouch, asi vedoucí, který nakonec prosadil odjezd do Plzně. S těžkým srdcem opouštíme výborné dobřanské pivo, míříme do ruchu velkoměsta. Na okraji Plzně se Pražák se slzami v očích díval na vyhlášenou věznici na Borech, panečku, tady by se to velelo!? Průjezd městem byl nejhorším úsekem všech cykloakcí v klenbovních dějinách, ani Pražákův "oblíbený" Turnov, ani pověstná "Simčina zkratka," mu nemohli konkurovat. Cyklostezka se nám ztratila, a tak jsme jezdili střídavě po hlavní cestě a po chodníku mezi chodci. Naše psychika byla nalomena, ale naštěstí "bez ztráty cyklisty" projíždíme branami plzeňského pivovaru a končíme zde celou zdařilou týdenní cyklodovolenou ve známé pivovarské restauraci >Na Spilce.< Promiňte, úplný konec se samozřejmě odehrál až o pár set kilometrů dále v naší domovské čerpací stanici KLENBA! *Přátelé, tak zase někdy na kole!* REjže << domů do Klenby >>
Poslední aktualizace:

<<< Šumava >>>

~ šestnácti hlavé stádo v akci ~

Šumava na kolech
tradiční klenbařské cyklotoulky po vlastech českých 9.-16.8.2013

V letošním roce se klenbařské cyklodovolené po krásách Šumavy účastnilo neuvěřitelných šestnáct lidí! Kde jsou ty doby, kdy nás jezdilo jen šest či sedm? Už loni v Českém ráji se počet navýšil na dvanáct lidí a křivka stále roste. Je opravdu skvělé, že nás jezdí takové množství, ale samozřejmě to přináší nejedno úskalí, tím největším je sehnat pro celý peloton ubytování! Ač jsme usilovně sháněli od konce března, 16- ti hlavé stádo nebylo kde na jednom místě ustájit. Nakonec jen na >Antýglu< uspokojili naše požadavky, i když bez sprch na pokojích, že dámy a Pražáku!? Do hospody jsme se v takovém množství kupodivu vždycky nějak vlezli. Poprvé jsme k přepravě použili noční vlak, zřejmě naposled, protože následných 50 kilometrů i někteří divočáci nedávali. Když Rejže předjíždí v kopcích Bártiče, tak už prostě není něco v pořádku, to snad uznáte, že?!

~ Klenba - Špičák - Pancíř - Prášily - Srní - Antýgl ~

      Celou akci startujeme v Klenbě, u pivíček a Rejžeho narozeninových půleček. Nálada je výborná, pivo chutná skvěle jako vždy! Bohužel, před půlnocí nám odjíždí vlak na Prahu, proto zvedáme kolem 22:30 kotvy z domovského přístavu, abychom v klidu "dopluli" na svinovské nádraží. Cesta vlakem ubíhá svižně - piva, kořalka, karban nemohl taky chybět, cigárka při přepřahání v Přerově a to vše prokládané spánkem, nejčastěji s hlavou na sousedově rameni. V Praze máme více než hodinu času na přestup, proto míříme za Svatým Václavem zvěčnit se s ním na kolech. Praha? Zcela určitě nejděsivější zážitek z celé dovolené. Opilí cikáni ve čtyři ráno v ústní potyčce s dvěma buzeranty, všude bordel a hluk, to opravdu nemusíme, úplně nás přešla chuť na pivo, prcháme!
      Ve vlaku na Plzeň jsme si spokojeně pochrupkávali, když nás vzbudil nemilosrdný zvuk budíku Margitina mobilu! Ta si zatím v klídku popíjela kávičku v jídelním voze!? Plzeň! Nejkritičtější místo našeho přesunu, odtud totiž nešly zarezervovat místenky pro naše kola. Když vidíme dva zavazadlové vozy padají nám kameny z našich srdcí. Po více než devíti hodinách cestování vystupujeme ve stanici Špičák. Konečně! Abychom se hned z kraje na kolech nenudili, vyjíždíme Špičácké sedlo (980 m.n.m.). Odtud to máme jen čtyři kilometry k >Černému jezeru< (1008 m.n.m.), k největšímu přírodnímu jezeru v České republice. Ale kde je Batin a Strejda? Těžko říci, snad nám to "bloudiči" někdy poví?!
      Nejvyšším bodem dnešní etapy je hora Pancíř (1214 m.n.m.), nejdříve musíme ovšem zpět na Špičácké sedlo. Zde se vážení zrodil fenomén, který nás provázel celou dovolenou! Karis píchl! Jenže náhradní duší, lepením, pumpou, ničím takovým dotyčný nedisponoval! Následným výrokem nás uvedl v úžas:"Já jsem nikdy v životě nepíchnul, tak mě nenapadlo, abych něco takového bral s sebou!?" Na Pancíři ho stíhá zasloužený trest - další defekt! Na vrcholu dáváme malé pivo, ženská část výpravy odpočívá, zbytek spravuje Karisovo kolo. Hlásí se hlad, naštěstí >Hotel Belvedér< , v němž se ukrývá pivovar je jen pár kilometrů z kopce. Ano, první pivovar naší dovolené! Těšili jsme se jak cyp, ale čekalo nás velké zklamání! Pivo se dalo, ale žádný zázrak to věru nebyl. Obsluha? Číšník byl absolutně šílený a ke všemu ta výborná krvavá játra, že Lišáku?!
      Sjíždíme do Železné Rudy a odtud už nemilosrdně nabíráme výšku. Peloton se začíná trhat. Cesta do Prášil se zdá být nekonečná, stále nahoru dolů a zase nahoru, únava z probdělé noci ve vlaku se rázně vkrádá do našich těl! V Prášilech máme sraz se zbytkem výpravy, který za námi dorazil autem (Štyk, Věrka, Petra) a busem (pražský démon Fliny). Odtud se dělíme na dvě skupiny, jedna jede na Antýgl cyklobusem, druhá pokračuje nadále na svých miláčcích. Cyklisté mají před sebou zlatý hřeb prvního dne, v >Penzionu U Zlatého srnce< ve Srní je totiž čeká další pivovar! Vaří tu sice jen jeden druh piva, ale zdejší dvanáctka chutná znamenitě! Stmívá se, chystáme se odjet, když v tom Bártič hlásí defekt! Začíná neúprosný boj mezi ním a Karisem, o to, kdo bude mít během dovolené více defektů! Na výsledek si musíte počkat na konec vyprávění, kde vám skóre odtajníme!

~ Čeňkova pila - Kašperské Hory - Kašperk - Churáňov ~

      Hlavním bodem dnešního programu je >hrad Kašperk< a pro drtiče i město Vimperk a jeho pivovar. Dobýt se nám nakonec podařil jen Kašperk, protože mužskou část výpravy zcela pobláznily Černé kněžny v Kašperských Horách! Ale pěkně popořádku. V Srní se celý peloton dává dohromady, většina nakupuje, Polda navštěvuje bankomat, už druhý den, dost brzo, né? Ti kdos jeli za Nadporučíkem, viděli, jak se potýká s technickými problémy. Byl celý nesvůj, bádal, proč mu boty nejdou nasunout do nášlapů!? Až Maro zjišťuje, že na bedajlích žádné nášlapy nemá! "Aha, já jsem je vlastně doma vymontoval," vzpomněl si Npor! A to jsme si mysleli, že díky zamilovanosti ho roztržitost k naší spokojenosti navždy opustí!?
      Po parádním sjezdu se na Čeňkově pile dělíme na dvě úderné osmičlenné skupiny. První žíznivá (Bártič, Batin, Maro, Npor, Polda, Pražák, Štyk a Věrka) nachází útočiště v Kafírně u soutoku Křemelné s Vydrou, kde kopou do sebe jedno pivo za druhým. Druhá, zodpovědná skupina (Dana, Margit, Petra, Simča, Karis, Lišák, Rejže a Strejda) rube do pedálů, co to dá, neboť Kašperk je ještě daleko a hlavně vysoko. Snažení "Zodpovědných" vyšlo v niveč, neboť Karis v nejvyšším bodě nádherného stoupání z Rejštejna hlásí defekt s pořadovým číslem tři! Navíc při horlivé snaze pumpovat zalepenou duši, láme Lišákovi rukojeť jeho milované pumpičky!? Zatímco tato skupina již projíždí malebnými Kašperskými horami, "Žíznivci" stále kopou, stále kopou....
      Za městem se udála pozoruhodná věc, Margit se poprvé a zárověň naposled dostala do čela pelotonu. Tato skutečnost měla nebývalou dohru! Margit se Strejdou nasadili k trháku a vůbec jim nevadilo, že místo vzhůru na Kašperk míří silnicí střemhlav dolů. Až se vzpamatovali, bylo už pozdě na návrat, proto zvolili lesní kamenitou stezku, kterou jim kdosi chytře poradil. No, co dodat, jen to, že se za ostatními "Zodpovědnými" vyškrábali s asi hodinovým zpožděním a se značným úbytkem sil!?
      A co naše milá žíznivá část pelotonu? Ta se zatím přesunula kopat do Kašperských hor! Svůj hlavní stan rozprostřela v restauraci Studna na náměstí! Tady se většina zamilovala do sličné mladičké brunety, překřtili ji na "Černou kněžnu," neboť jim nosila božský nápoj stejnojmenného názvu ze svijanského pivovaru! Za neustálého kopání se zde začal rodit komplot proti vedoucímu zájezdu Rejžemu!? Puč se nakonec Pražákovi nepodařilo uskutečnit, i díky tomu, že jeho hlavní obdivovatel, patolízal a našeptávač Polda ve večerních hodinách "přebíhal" z jedné nesvářené strany na druhou a oba soky oslovoval svorně - pane Vedoucí!?
      Na Kašperku se kupodivu přece jen obě skupiny střetávají! Dokonce dáváme společné foto, což se Klenbařům málokdy daří, byl to opravdu husarský kousek dát šestnáct lidí dohromady! Lišáci navrch dávají artistickou vložku v podobě společné chůze na chůdách! Sjíždíme z hradu opět do Kašperských hor a k úžasu Zodpovědných, nezodpovědní Žíznivci míří za svou Černou kněžnou! Zase se tedy dělíme a shledáváme se až v cíli etapy.
      Za Kašperskými horami nemilosrdně stoupáme, meleme z posledního a Margit nám k tomu svým neopakovatelným způsobem kleje. Navíc končí asfalt a začíná kamenitá cesta, v které si přímo libuje Simča, Karis, však pro její "úchylku" nemá zbla pochochopení. Vyjíždíme Milovský vrch, kde je všem dovoleno, vlastně nařízeno líbání a nejen to.......?! Odtud přes louku a následně lesem s trochou bloudění, míříme na Churáňov, kde se sytíme a napájíme. Ještě pár kilometrů přes Zlatou studnu, Horskou Kvildu, zakázanou cestou podél Hamerského potoka a jsme v hotelu Antýgl, kde dnešní vydařený den (jak pro koho, že?) zapíjíme i s opozdilými Žíznivci! Zde konečně kopou Zodpovědní i Žíznivci za jeden tým!?

~ Tříjezerní slať - Poledník - Modrava - Kvidla - Jezerní slať ~

      Než se pustíme do povídání třetího dne, dovolte, abychom vás seznámili se čtyřmi nováčky, kteří se poprvé a doufáme, že ne naposledy účastnili klenbařské cyklodovolené. Nejdříve si posvítíme na Margit! Jako jediná nesplnila kilometrový limit 250km jako podmínku pro účast na této dovolené (sorry, samozřejmě i Pražák!) a bylo to znát! Budila hlavně obavy, jestli si její zahulené plíce dokážou poradit s úbytkem kyslíku ve vyšších nadmořských výškách! No, funěla jak stará lokomotiva, ale to ji nebránilo, aby ihned po sesednutí z kola opět dýmila další cigaretu?! Abychom ji jen nehanili, nutno dodat, že vyjela úplně všechno, i když neabsolvovala všechny etapy! S dalšími nováčky Vás seznámíme příště, můžeme snad jen prozradit, že se jedná o Karise a Lišáka s Danou.
      Před startem etapy se loučíme s Vitoldem, Gabkou a Viktorkou, kteří za námi přijeli na první dva dny a dnes odjíždějí domů. Než se dostáváme k Tříjezrní slati zdoláváme kopec, a to někdo tvrdil, že na Šumavě žádné kopce nejsou!? Mýlka! To si jen někteří jedinci po svém vyložili slova vedoucího zájezdu, který tvrdil, že zde nejsou tak velká převýšení jako v Beskydech, protože údolí se nacházejí kolem 900-1000 m.n.m.! Jejich omyl pečetí prudké stoupání na >Poledník< (1315 m.n.m.), jenž se pro většinu peletonu stává nejvyšším bodem šumavské cyklodovolené. Ve vrcholových partiích jsme šokování zpustošenou přírodou! Seschlé a spadané stromy napadené kůrovcem a zřejmě i jako pozůstatky bouře Kyrill z roku 2007 v nás vyvolávají nepříjemné pocity. Jsme na Poledníku, který v komunistických dobách býval vojenským zařízením a měl krycí název Topas. O podrobnostech z jeho "života" se dovídáme v útrobách rozhledny, kde je expozice věnovaná dobám minulým. Věrka se zde na chvíli stává radistkou a se sluchátkami na uších špicluje imperialistické vysílačky. Až na cyklistický mundúr a plechovku Staropramenu vypadá její počínání věrohodně!?
      Po sjezdu projíždíme nádherným šumavským zákoutím, jedním z nejkrásnějších míst, které jsme měli tu čest během zdejšího putování poznat. Cesta podél Roklanského potoka na Modravu byla oním místem! Hustá tráva, která má určitě speciální název a je typická pro zdejší oblast, klikatící se průzračný potok a všude kolem lesy! Bohužel na Modravu přijíždíme moc brzy, cca o půl roku! Proč? Protože zde je ve výstavbě nový pivovar! Chyba lávky, vlastně vedoucího, zvolil špatný termín!? I mistr pivař se někdy utne!
      Na Modravě nacházíme útočiště na Klostermannově chatě, pijeme zde dokonce pivo stejnojmenného názvu, polotmavého Klostermanna 13° ze strakonického pivovaru. Nasycení a napojení jsme profuněli stoupáním na Filipovu Huť, odtud už jen z kopce a jsme na Kvildě. Tady nás naše kola neomylně směřují do >pivovaru Kvilda.< Pivnice U Galapetra, kde se pivko vaří je bohužel zavřená, ale ve vedlejší restauraci naštěstí místní pivko čepují. A další bohužel platí na pivo samotné, strašně přesycené a pěna padla jen co krýgl přistál na stole. Nejsme zde zřejmě naposledy, takže doufejme, že příště v pivnici si už naše mlsné jazýčky pochutnají!? Přes Jezerní slať a přes Horskou Kvildu se dostáváme do cíle dnešní etapy. Zítra nás konečně čeká odpočinkový den! I když u Rejžeho nikdy netušíte, co si pod pojmem odpočinek představuje?!

~ Vydra - Turnerova chata - Hauswaldská kaple - Srní ~

      Tak vážení, dalším nováčkem na řadě je Karis. Ten se nejlépe cítil na rovné asfaltové cestě a v hospodě s krýglem a cigárem v ruce, kopce ani kamenité cesty mu nedělali vůbec dobře. Ve stoupání na Poledník Rejže Karisovi sděluje: "Ještě nikdy jsem neviděl žádného chlapa, tak často tlačit kolo do kopce jako tebe!" Jinak Pepin zájezdu, který nás neustále opájel svými vtípky a historkami, i Batin si vedle něho připadal jako nemluva. A o jeho defektech už raději pomlčíme, napsali jsme se o nich dost.
      A máme tu Lišáka s Danou, nejzamilovanější pár celého zájezdu. Nikoho jistě nepřekvapí, že na Milovském vrchu byli jedinými, kteří se líbali, na větší akce bohužel nebyl čas. Nezkazí žádnou srandu a na kole se pohybují jako ryby ve vodě. Jo, jedna drobná připomínka! Ráno, když se všichni chystají na kolo, tak teprve začínají snídat nebo pít kafíčko. Prosím, zapracujte na tom pro příští rok, díky Rejže!
      Dle původního plánu měla být dnes královská etapa s výjezdem na nejvyšší horu Šumavy Velký Javor (Grösser Arber 1456 m.n.m.), která se nachází na německé straně. Jelikož nemělo být dobré počasí a únava v týmu po třech etapách byla značná, byl dnes na programu odpočinkový den. To ovšem neznamená, že se celý den budeme válet na kavalcích, to rozhodně ne, toho bohdá nebude! Dopoledne si děláme příjemnou procházku podél krásné řeky Vydry. Na >Turnerově chatě< nás mile překvapily vydry, říční to tvorové, údajně i Vydrýsek ze stejnojmenného Večerníčku byl mezi nimi. Chata nás úplně nadchla, nejen prostředím, v kterém se nachází, ale i výborným pivem, skvělými místními specialitami včele s houbovým kubou a guláškem v chlebu. Nezapomenutelnou vzpomínku si odtud odnesl Nadporučík, kterému číšník vylil pivo do klína, ale to byla zanedbatelné trhlinka na zdejší návštěvě a navíc skončila úsměvem na našich tvářích. Nic tak člověka nepotěší, než utrpení druhých, že?!
      Na zpáteční cestě se část skupiny odděluje a pokračuje dále po obrovských balvanech, kterými je pokryto koryto Vydry. Neuvěřitelné jak daleko se touto cestou dostali! Sice to chvíli vypadalo, že pro Peťku budeme muset zorganizovat záchranářskou výpravu, protože se zasekla v jednom místě a nebyla schopna přeskočit z jednoho kamene na druhý! Naštěstí asi čtvrtý pokus byl úspěšný, takže nezbývalo než konstatovat, že počet účastníků zůstal nadále na čísle šestnáct.
      Odpoledne byla naplánovaná dobrovolná vyjížďka do Zlatého srnce, kde jsme o dva dny dříve zapíjeli zdárně zvládnutou první etapu. Neorganizovaně, rozděleni do malých skupin a dokonce bez bloudění se v pivovaru všichni střetáváme, ovšem až na trucujícího Batina a omarodivšího Poldu. Celý velmi vydařený pohodový den končíme v kempu u táboráku opékáním párků. Ještě nutno dodat, že některé pány tak učarovala >řeka Vydra<, že neodolali jejímu vábení a absolvovali v ní blahodárnou očistnou koupel. Jestli v ní smyli i své hříchy, to nám dotyční neprozradili.

~ Březník - pramen Vltavy - Bučina - Chalupská slať - Grösser Arber ~

      V dnešním dni, posledním šumavském se dělíme na čtyři skupiny. Hlavní peloton čítající osm cyklistů (Petra, Simča, Věrka, Karis, Npor, Pražák, Rejže, Strejda) se vydává k prameni matičky českých řek - Vltavě. Čtyřčlenná skupina (Bártič, Lišák, Maro, Štyk) jede busem do Železné Rudy a odtud bude útočit na nejvyšší horu Šumavy - německý >Grösser Arber< (Velký Javor 1456 m.n.m.). Batin s Margit se odtrhávají a jedou autem (!) navštívit tetu do nedalekého kempu v Radešově. Dana má dnes svůj vlastní program a hlavně se musí starat o maroda Poldu, jenž má naordinován odpočinek na bidle!
      "Javoroví" dle vyprávění několikrát bloudili, ale horu nakonec všichni zdárně zdolali. Bártič píchal o stošest, prý již hravě překonal Karise v defektech, přesný počet si ani dotyčný nepamatuje, nedá se to už spočítat. S mírným údivem přijímáme zprávu, že na vrcholu nebyla žádná hospoda! To byla opravdu překvapivá zpráva. Neznalost jazyka zřejmě v tomto případě sehrála svou roli, ani Herr Štyk se svým slovníkem nepomohl. Chata se totiž nacházela těsně pod vrcholem z druhé strany této mohutné hory, přitom je vidět na fotce, když fotili "Javor" ještě z údolí!? Žízeň potom zahnali až dole, samozřejmě, že pravými bavorskými tupláky. Cesta zpět byla dlouhá a náročná, ale na Antýgl v pořádku dojeli.
      Nejpočetnější grupa, která odolala vábení Velkého Javoru (spíše z něj měli strach) si dala za cíl zdolat >pramen Vltavy< (1170 m.n.m.). Přes Modravu a mírným stoupáním podél Modravského potoka se dostali na Březník. Pokud sledujete bedlivě předpovědí počasí, tak vám musí tento název připadat povědomý. Březník se většinou s Horskou Kvildou přetahuje o nejchladnější rána v republice. I holkám bylo tady zima, a tak si vzájemně zahřívali prochladlé údy. Áááá, já hlava děravá! Na odkazu se můžete podívat na >společnou fotku<, která byla pořízená na zdejším fotopointu.
      Je konec srandy, začíná prudké stoupání na sedlo pod Černou horou (1272 m.n.m.). Vyjíždí ho i Pražák, nějak ho během tohoto povídání šetříme, neděláme si z jeho výkonů srandu, tak jen, aby řeč nestála. V sedle děláme společné foto. Není ovšem známo proč se Rejže s Karisem objímali, že by jim byla taky zima?! Po sjezdu se konečně dostáváme k prameni Vltavy, hlavní bod dnešního výletu je tedy naplněn. Následně parkujeme na Bučině, kde se ocitáme po létech za železnou oponou, ostnaté dráty a zátarasy nám evokují temnou minulost našich dějin. Odtud se dostáváme dlouhým sjezdem do Borové Lady, na Chalupskou slať a z ní do Kvildy, jedeme se opět podívat na pivovar, doufáme, že dnes zde budou naplněny naše pivní touhy. A opravdu, s polotmavým Galapetrem 14°, černým Rankl Seppem 16° i světlým Dvanácterákem jsme byli velmi spokojeni. Dnes je doporučeno neponocovat, zítra totiž brzy vyjíždíme na dvoudenní přejezd směr Pilsner, tak čaute ráno! Dobrou noc!

~ Radešov - Velhartice - Klatovy - Švihov - Přeštice ~

      Opouštíme Šumavu, všichni se těšíme, že se konečně začneme přibližovat k domovu. A Petra s Karisem upírají své zraky na penzion na komfortnější ubytování se sprchou na pokoji. Jo, ještě musíme vyzradit, že se dělíme! Autem nás opouštějí Štyk, Věrka, Margit a marod Polda, kterému podstoupil své místo (ne zrovna radostně) Pražák, zbytek pokračuje na kolech. Dnes nás čeká více než 90km dlouhá etapa do Přeštic, snad ji zvládneme? Kdyby někdo nemohl, tak si může pomoci z Klatov vlakem.
      Ze Srní nás čeká důvěrně známý sjezd do Rejštejna, zde odbočujeme z hlavní cesty a jedeme do Radešova. Ten se bohužel stává osudný pro Petru. Chvilka nepozornosti spojená s myšlenkami na vyhřátou sprchu zapříčinila bolestivý pád. Rozbité koleno, bohužel nedodovolovalo k pokračování v krasojízdě. Voláme sanitku a zároveň povoláváme zpět do svých řad i Štykem řízené auto. Nic se nedá dělat, Polda musí vysednout a zaujmout uvolněnou pozici po „karambolistce.“ Automobilová posádka musí pro Peťku do sušické nemocnice, počkat na její sešití a odvést ji domů k milované rodině.
      Nálada v týmu nebyla k popukání, ale jet se muselo, cíl byl ještě hodně vzdálený. Přes zastávku ve steakové hospodě v Petrovicích se roztrhaný a poztrácený peloton nakonec shledává na hradu >Velhartice.< Velké překvapení! Tuze příjemně se nám v hradní hospodě navenku sedělo ve stínu košatých stromů a hradebních zdí. K tomu výborné jídlo a skvostný Démon 13°, o to víc neradi opouštíme zdejší nenapodobitelné kulisy. Klatovy! Část skupiny odtud jede vlakem, zbytek pokračuje pod vedením Vendy s přítelem do >Švihova<. Zde se nachází nádherný romantický vodní hrad, není divu, že se tady točili Tři oříšky pro Popelku! Tento hrad v pohádce představoval statek, na kterém žila Popelka s macechou a povedenou sestřičkou. Loučíme se s průvodci, ještě jednou moc děkujeme! Pokračujeme do cíle dnešní předlouhé etapy, někteří vlakem a jen pár statečných na kolech do 12km vzdálených Přeštic. Tady jsme se konečně dočkali sprchy s teplou vodou, bez front, bez žetonů a bez přebíhání z jedné budovy do druhé za chladných šumavských večerů. Jen Petra si bohužel tyto slastné okamžiky nevychutnala!? Jó, ten prokletý rigol!

~ Dobřany - Plzeň - Svinov - Klenba ~

Je poslední den naší dovolené, opouštíme Penzion Alfa, před námi je 30km do Plzně. Tady na nás čeká třešinka na dovolenkovém dortu - Plzeňský Prazdroj. Velmi nečekaně nás ovšem dostal v půli cesty >Pivovar Modrá Hvězda< v Dobřanech, směle můžeme prohlásit, že zcela zastínil plzeňského giganta. Jelikož jsme zde přijeli těsně před otvíračkou, mohli nejrychlejší z nás vidět zdejšího sládka přímo v akci. V bílém plášti se jal koštovat piva ze skleničky a až poté co usoudil, že všechna jsou v pořádku, dal povel k vytáhnutí stavidel pěnivého moku. Taková zodpovědná práce by se nám jistě líbila, že? Vůbec ale vůbec se nám odtud nechtělo, padaly i názory, že dovolenou ukončíme tady a pojedeme už odtud vlakem. Nevíme, kdo byl ten padouch, asi vedoucí, který nakonec prosadil odjezd do Plzně.
S těžkým srdcem opouštíme výborné dobřanské pivo, míříme do ruchu velkoměsta. Na okraji Plzně se Pražák se slzami v očích díval na vyhlášenou věznici na Borech, panečku, tady by se to velelo!? Průjezd městem byl nejhorším úsekem všech cykloakcí v klenbovních dějinách, ani Pražákův "oblíbený" Turnov, ani pověstná "Simčina zkratka," mu nemohli konkurovat. Cyklostezka se nám ztratila, a tak jsme jezdili střídavě po hlavní cestě a po chodníku mezi chodci. Naše psychika byla nalomena, ale naštěstí "bez ztráty cyklisty" projíždíme branami plzeňského pivovaru a končíme zde celou zdařilou týdenní cyklodovolenou ve známé pivovarské restauraci >Na Spilce.< Promiňte, úplný konec se samozřejmě odehrál až o pár set kilometrů dále v naší domovské čerpací stanici KLENBA!