Zde se snažíme nabrat ztracené síly pivíčky a polívčičkami, jo, a Struna dokonce uvnitř zase maže lyže, pokolikáté už?! Z Doroťanky vybíháme neorganizovaně. Rejže všechny varuje, ať nejedou po červené turistické značce, že vlevo od chaty vede běžkařská trasa, která příkrý kamenitý kopec objíždí. Marně! Jen Polda, držíce se Rejžeho běžek absolvoval tuto cestu. Na chatě Sulov se všichni střetávají, ale jen na jedno pivo, venku už totiž řádí tma a do cíle etapy zbývá ještě šest kilometrů!
      Běžkařské opozdilce na Charbuláku vítá zbytek výpravy rekrutující se kolem holek Radimcových a rodinka lyžařských začátečníků - Batinovci. Na chatě jsme byli svědky zcela nečekaných volebních čachrů, tzv. vypárování! Bártič s Honzou si zde vyměnili volební lístky se svými prezidentskými kandidáty a současně je roztrhali, neboť každý volil jiného a jet se jim s paní Charbulákovou do volební místnosti na Hamrech nechtělo!?

      Střetnutí s devadesátiletou (ne-li více) paní Charbulákovou byl opravdovým zážitkem, o pár střípků se s vámi podělíme, ovšem pokud se vám podaří tento článek dočíst do konce?! Prvního večera jsme však byli velmi zaskočeni, že nám ve společenské místnosti nebylo dopřáno oddávat se našim oblíbeným pivním hrátkám, číšník zamknul dveře do výčepu a mi zůstali na suchu!? Naštěstí nás zachránil Batin, který měl kartón plechů pro stav nouze a ten skutečně nastal!
      Probouzíme se do překrásného rána, slunce svými paprsky čaruje a dokresluje nádherné kulisy zdejší nenapodobitelné gruňské krajiny. Po snídani sjezdařská sekce vyráží zdolávat svahy na nedaleké Armaturce a běžkaři míří relaxovat na Slovensko. Kde? No přece, do Klenbařům z kol dobře známého Sudoparku v osadě zvané Klokočov. Po nezbytné zastávce v hotelu Sulov nás čekal prudký sjezd v hlubokém sněhu, který byl okořeněn množstvím pádů. Lyže i kosti našich těl odolaly, jen jedna letitá Poldova bota se proměnila ve žraloka!? Ocitli jsme se v údolí a po čtvrthodince nezbývalo než dát lyže na ramena a vyrazit hore kopcom. Ležíme v sudu (kromě Poldy) a lebedíme si, pijeme pivečka a sem tam najdeme odvahu a skočíme se zchladit do ledové vody anebo se válíme ve sněhu. Paní výčepní z nás zřejmě nebyla moc nadšená, neustále musela v mraze běhat s pivy ven a jak sama vravela, většinou si lidi dávají jen jedno pivo. My jsme holt jiná liga!?

      Večer se obě skupiny opět shledávají na Charbuláku. V hospodě je veselo, kytara, zpěv, co víc si můžeme přát, vypadá to, že bude do rána veselo. Zábavu bohužel utla paní Charbuláková s tím, že dále se bude nalévat pouze ubytovaným. Jak jsme posléze zjistili, byly v tom nějaké staré křivdy z dob minulých, nevoněl ji hlavně jeden pán a zároveň nechtěla, aby byli rušeni ubytovaní. Nutno dodat, že 90% všech ubytovaných sedělo přímo v hospodě. Paní domácí nakonec zavírá celou hospodu! Rejže nabírá odvahu a dech a se svou vrozenou vlídností jde za celou naši výpravu orodovat. Nechce, aby někteří členové zhynuli žízní, včetně jeho samotného. Po krátké diskuzi pravila paní Charbuláková Rejžemu:"Pane Vyorálek, vy se mi líbíte, co navrhujete?" V tu chvíli bylo vyhráno, návrhy byly bez výhrad odsouhlaseny a splněny! Přesouváme se do společenské místnosti, kde nadále jen pro nás funguje donáška naší milované zrzavé tekutiny. A když opravdu i číšník musel na kutě, tak byla přistavena basa piva, abychom si mohli v poklidu užít našich oblíbených Aktivit!
      Nedělní ráno probíhá lyžovačka na svahu před Charbulákem. Ač bychom měli vypadnout z hotelu, máme domluveno s paní vedoucí, že si věci můžeme nechat na pokojích. Při placení se dokonce omlouvá, že zapomněla dát dětem slevu, načež vše dává do pořádku. Na rozloučenou se nám podařilo paní Charbulákovou přemluvit na společnou fotku, ač se velmi nerada fotí, nakonec svolila. Balíme a pádíme domů, lyžaři auty a běžkaři na vlak na Ostravici.