- hrady, zámky, skály, pivovary - děkujeme za ty dary -
Český ráj
tucet Klenbařů na kolech 15.-19.8.2012
Vážení, co napsat o akci, která se odehrála před 33 měsíci? Ano, nic nového, zase má povídání zpoždění, naštěstí, nebo bohužel, i když stárnu a senilním, stále si ještě ledacos pamatuji! Takže se s vaším laskavým svolením pokusím trošku zavzpomínat na "(Česko) rajskou cyklodovolenou." Byl nás plný tucet, což byl v té době rekord, nováčky byli Peťka a Kája a po dlouhých letech do našich řad zavítal Štyk. Zbylých devět členů (Simča, Věrka, Batin, Fliny, Maro, Npor, Polda, Rejže a Strejda) jsou víceméně tradičními účastníky klenbařských cyklodovolených.
~ malinová etapa ~
Cesta vlakem byla hoóódně dlouhá, proto se Klenbaři začali bouřit! Vyslechnut byl hlas lidu, což se často nestává a vystoupili jsme o zastávku dříve v Malé Skále! Odtud bez omezení vah, věku a pohlaví prudkým stoupákem na >Frýdštejn!< Hrad Frýdštejn? Znáte ho? Určitě! Zde totiž měla své sídlo čarodějnice z pohádky "O princezně Jasněnce a létajícím ševci!"
Pivovar? Jo, hned první den, co více si můžeme přát. >Pivovar Rohozec< a malinové je s námi neodmyslitelně spjato (U Rašků)! Koštujeme i další druhy, ale malinové je prostě nej.
Za Turnovem míříme střemhlav vzhůru na >Valdštejn.< Část výpravy jde na prohlídku, zbytek se oddává dalším hrátkám s malinovým, které tu čepovali v hospodě před hradem.
Projíždíme na kolech po hřebenu >Hruboskalska< a kocháme se výhledy na zdejší skalní panoramata. Pauzu děláme na zámku Hrubá Skála. Znáte tento zámek? Ano, taky znáte! Z jeho nádvoří princ Bajaja ve stejnojmenné pohádce s dvořany vyhazoval nezvané rytíře z hradeb.
Spíme v chatkách, které patří >Motelu Even< v Sedmihorkách. Jelikož jsme se nešli hned ubytovat a zajídali a zapíjeli jsme vydařený den, měli někteří z nás problémy ve večerních hodinách najít správnou chatku. Štyk sice správně trefil osmičku, bohužel nevzal za kliku chatky, ale dveří v penzionu se stejným číslem! Paní, byla jistě dost vylekaná, když ji Štyk vyrušil při zkrášlování se před zrcadlem? A Fliny, ten chatku netrefil vůbec! Samozřejmě, že ráno obvinil, koho se dalo, jen on duše nevinná za nic nemohl!? Holt, začátky jsou vždy obtížné, než se sžijete s cizím prostředím!
~ kostkovická etapa ~
Název této etapy má na svědomí Věruška. Však víte, je to popleta, takže není divu, že zkomolila dva názvy míst naší dnešní výpravy dohromady. Věrušce utkvělo v hlavě, že jedeme do Troskovic na hrad Trosky a potom na další hrad Kost. Podařilo se ji Kost pomotat s Troskovicemi a vznikla nová dědina Kostkovice! Mimochodem, v republice neexistuje žádné město nebo vesnice s tímto názvem.
>Trosky< jsou opravdu impozantní zříceninou, málokde něco tak působivého uvidíte a ty výhledy! Bohužel nám zde pokazil náladu místní kastelán, nebo co to bylo. Ten si dovolil napadnout (slovně) naši Simču, že si dovolila opřít kolo o zdejší kamennou zeď! Naštěstí Batin byl na blízku, tak se jal bezbranné stvoření hájit, taky na hubě. A k tomu ty lahváče!?
No, jedeme dál. Cestou do Prachovských skal nás postihla známá zhoubná nemoc všech Klenbařů - žízeň! Parkujeme v >rekreačním středisku Březka.< Nádherné místo, ve kterém by bylo hříchem nezakotvit na delší dobu. Krásný areál s chatkami, příjemnou hospodou se zastřešenou zahrádkou, bazén, pinec a hřiště na beach volejbal.
Neodolali jsme sportovnímu pokušení, volejbalový turnájek byl na světě. Tři týmy po čtyřech, slunce, horko, vřava a zpocené tváře, žízeň je veliká, samozřejmě i hádky, pár úrazů, ale přežili jsme.
Neradi opouštíme toto místo, ale musíme na >Prachovské skály.< Tady dokonce podnikáme pěší výpravu skalním městem. Samozřejmě až na Batina, Flinyho, Poldu a Strejdu, kteří zůstávají ukrytí ve stínu hospodské zahrádky. Další nádhernou zastávkou je majestátný hrad >Kost< , zde pořizujeme u místního rybníku i titulní foto.
Lesní cestou a s několikerým přenášením kol následně projíždíme kolem rybníku >Věžák.< Jestli vám je toto místo se skalami v pozadí povědomé, tak vězte, že se tady točily záběry z filmu "Jak dostat tatínka do polepšovny." V itineráři je ještě zaznamenána zastávka ve výletní restauraci Vidlák a jeho černý Rohozec. Druhý večer opět končíme na terase motelu, dnes to máme i s hudbou, přímo v areálu totiž koncertují bratři Nedvědové.
~ pivovarská etapa ~
Třetí etapa byla nazvaná pivovarskou, ale stejně tak se klidně mohla jmenovat zámecká, kozákovská nebo bermudská. Ráno se opět čeká na chatku č.8 (Fliny, Štyk, Polda, Věrka), vyjíždět v devět je nad jejich síly, po snídani si potřebují zkrátka ještě dáchnout. Brzy po startu se dělíme na dvě skupiny. Batin, Fliny, Maro, Npor, Polda, Rejže a Štyk míří zdolat nejvyšší horu České ráje - >Kozákov 744 m.n.m.!< Zbytek míří na skalní hrad >Rotštejn,< scuk máme v hospodě v Klokočí.
Střetli jsme, to jo, ale se značným zpožděním!
"Kozákovští" se totiž během sjezdu z Kozákova dostali do "Prackovského (bermudského) trojúhelníku!" Zkratka lesem do Prackova prostě nevyšla, jezdili zmateně stále sem a tam, aby se nakonec objevili o pár kilometrů dále, než zamýšleli. Nechybělo mnoho a sjeli by až do Železného Brodu. Viník Rejže to pořádně schytal, byly mu dány dvě možnosti, buď se vrátí ihned do Uruguaye anebo do Klimkovic!
Nakonec usmlouval nějakou rundičku, takže se i nadále udržel v pelotonu. Již pohromadě i s Rejžem jedeme kolem Klokočských skal do Turnova, "oblíbeného" to Pražákova města. Hlavním náměstím totiž vede silnice 1. třídy a projíždět zde mezi auty není zrovna cyklistická hitparáda.
Za městem někteří jedou na zámek >Sychrov,< žíznivci spěchají držet místa do pivovaru >Svijany!< Pěkné to tu mají i pivo šmakuje, ovšem největší údiv budí firemní prodejna. Tady si může každý koupit cokoliv s logem pivovaru, od spodního prádla, ponožek až po cyklodresy, mikiny, bundy. Jelikož dnes Peťka slaví svátek, dostala od nás tričko a kalhotky! Na zahrádce proběhla okamžitě zkouška, bohužel na kalhotky se nedostalo.
Přes Mnichovo Hradiště a jeho zámek se ocitáme v dalším pivovaru - >Klášter.< Hospoda vytesaná přímo ve skále je opravdu neobyčejným zážitkem, vřele doporučujeme! Do Sedmihorek však odtud daleko, na delší košt není zkrátka čas, i tak přijíždíme "domů" až za tmy.
~ žíznivá etapa ~
Jednoznačně nejžíznivější etapa, kterou jsme kdy zažili! Pro Poldu se stala navíc i etapou bloudivou! Přečtěte si příběh, který se opravdu stal! Ráno naposledy snídáme na terase motelu a chystáme se k dvoudennímu přejezdu do Pardubic. Dnes máme namířeno přes Dětenice do Chlumce nad Cidlinou, kde máme nocovat v chatkách na koupališti. Všichni to věděli až na nebohého Poldu. Po několika kilometrech zjišťujeme, že dotyčný s námi nejede, prý šel v době našeho odjezdu na záchod. Samozřejmě mobil má vybitý, nedá se mu dovolat, chvilku bezvýsledně na něj čekáme. Jediné co si prý pamatoval, byl rozhovor Npora s Pražákem o Turnovu, který se však nevztahoval na naši dnešní cestu. Osamocen se vydal po silnici 1. třídy na Turnov, my jsme pochopitelně jeli směrem opačným!
V Turnově si uvědomil svůj omyl a vydal se zpět znovu po stejné frekventované cestě.
To už ho samozřejmě zavětřili lovci senzací z TV Nova a během poledních zpráv odvysílali reportáž o šíleném cyklistovi, který jezdí sem a tam po trase Turnov - Jičín. v Jičíně byl bezradný a chystal se na vlak do domoviny, ještě zkusil poslední pokus rozjet telefon. Podařilo se mu to na pár sekund a od Batina se dozvěděl o Dětenicích. Asi s dvou hodinovým zpožděním a s třiceti kilometry navíc ho bouřlivě vítáme v dětenickém pivovaru. Po strastiplné cestě mezi auty a ke všemu bez piva byl psychicky zničen, až první doušky zdejšího lahodného moku mu vlévají nové síly do žil.
I když jsou >Dětenice< hodně komerční, tak se nám tady velice líbí a taky chutná, jak jídlo, tak i pivo. Jo, ještě předtím než jsme tady dorazili, udělali jsme si na Batinův popud menší zajížďku do obce >Batín!< Ano, Batin byl v Batíně a taková událost se pochopitelně nemohla obejít bez přípitku.
Pozor, zdaleka nebyl konec žízně! Během další trasy jsme totiž projížděli krajinou pivní ignorance. Přijíždíme do Hlušic, máme za sebou 30 slunečných kilometrů bez zrzavé tekutiny! Ptáme se po nějaké osvěžovně a babky klebetíce přes plot nás posílají do nedaleké hospody. Zavřeno! Otvírají až za hodinu, zmíráme žízní. Vracíme se kolem klepen a jedna z nich nám říká o hasičské akci na konci dědiny: "Tam pivo určitě mají!" Poslední šance, protože podle uprchlíků z pelotonu před námi je minimálně dalších 10km bez hospod. "Soukromá akce SDH a jejich přátel," zní nápis na plotě. Kasírující důchodci nás vpouštějí dovnitř za symbolické vlezné.
Vrháme se na pípu, odtud už nás nikdo nedostane, hurááááá, jsme zachráněni! Pivíčka, štamprle, rybí karbanátky, výsostní posezení na terase přímo nad rybníkem a k tomu všemu nám hrají písničky z pohádek, fantazie! Jednoznačně zlatý hřeb cyklodovolené! Štyk prohlásil na adresu divočáků: "Jó, spěchat se někdy nevyplácí!" Zcela nečekaně, ale o to více radostněji se stáváme přáteli >SDH Hlušice!< Milí požárníci, moc Vám děkujeme za záchranu životů, naši žízeň jste uhasili rychle a kvalitně!
~ závěrečná etapa ~
Před námi je posledních 30km do Pardubic, odkud nás ČD odvezou domů. Cyklistickou část přesunu hravě zvládáme. V Pardubicích máme dost času, tak proč nenavštívit pivovar >Pernštejn< , že? Na perónu místního hlavního nádraží nás však čeká šok! Nástupiště praská ve švech, je totálně přeplněné účastníky nějaké techno párty, většinou jsou polské národnosti. Místenky nám jsou prd platné, chodbičkou k vysněnému kupé nemáme šanci se dostat!
Zachraňuje nás až paní průvodčí, když nás posílá v České Třebové do jedničky. Tento přesun však proběhl bez Věrky a Štyka, kteří se šprajcli a nebyli schopni přestoupit za námi. Štyk s odstupem několika dnů poslal dopis šéfovi ČD, kde bez servítek líčil muka, jaká s Věrkou museli během této jízdy podstoupit! Bohužel jste o tento peprný dopis ošizeni, neboť se originál ani žádná jeho kopie nedochovali!?
Čaute za rok na Šumavě!
REjže
<< domů do Klenby >>