- den druhý -

Zakaboněný
Bad Reichenhall (vozem), Plattenkogel (1666 m.n.m.), Steinplatte (1869 m.n.m.)

      Další vyprávění si dovolím začít dnešní nocí, byla hodně neobvyklá a dlouho, ne-li do konce života na ni nezapomenu! Spal jsem totiž s Nadporučíkem a to bývá, jak mnozí jistě potvrdí, velké dobrodružství i zábava!? Už jsem s ním zažil a vytrpěl mnoho, ale události tohoto "našeho" večera se už stěží kdy podaří trumfnout! Věřte mi, mimořádně nekecám!
      Před první společnou nocí v manželské posteli mi prozradil, že má "tulící období," smál jsem se a nepříkládal tomu žádnou váhu, zvláště když noc proběhla v poklidu. Ale tato druhá se vymykala všemu, čeho jsem do té doby zažil! Za hluboké noci a ještě hlubšího spánku jsem s hrůzou zjistil, že Nadporučíkova pravá ruka začíná pevně svírat můj útlý pas a nechce mrcha za nic povolit. Až po krátkém boji se mi podařilo nevítanou náštěvnici odhodit! Ovšem radost netrvala dlouho, následoval další a nelibě dodávám, že mnohem zákeřnější výpad! Jeho nohy se začínají proplétat mými, jsem zoufalý, bezradný, loučím se s panenstvím!? Už vím, jak je strašné umírat pod chapadly nenasytných chobotnic. S výkřikem "Do prdele, to snad není pravda" zasazuju chlípníkovi tvrdý úder loktem do oblasti hrudního koše. "Aha, to jsi ty?", vysypal ze sebe překvapený, probudivší se "Přítulník." "Kurva, nejsi v Klimkovicích!!" Po této mé větě nastal klid, ovšem jen relativní. Měl jsem fakticky strach a nevěděl jsem, jak se mám k dotyčnému natočit, ale rána jsem zaplať pánbůh dožil bez úhony, bez ztráty věnečku!
      Doufám, že jsme nikoho nepohoršili touto pravdivou příhodou z >pensionu Panorama< , na kterou budu s odstupem času a Nadporučíkova dosahu jistě s úsměvem vzpomínat?! Tak o noci už víte vše, vrháme se proto na radosti a strasti dne druhého.
      Jefry měl na nás jistě připravenu opět nějakou speciální vyjížďku, ale ta vzala za své hned s ranním probuzením. Chcalo solidně, a proto se rozhodujeme zabít dopoledne v nedalekých termálních lázních Bad Reichenhall v sousedním Německu. Rozhodujeme? Vedoucí prostě oznámil, že v půl deváté odjíždí vůz s ním za volantem a tím to haslo, diskuze se nekonala!?
      Vstříc lázeňským nástrahám jsme vyrazili všichni, ale lenošení v termálech si odpustili Fliny s Nadporučíkem, kteří dali přednost kávičce, pivečku a sličné servírce v místní restauraci. Zbytek se důkladně vybahnil v nepřeberném množství bazénů a v závěru jsme náhodně našli v prvním štoku "saunu chudých," jak tuto proceduru nazval Maro. Nejdříve se nahřejete ve čtyřicítce a pak hup do šestnáctky (pozn.- stále mluvíme o bazénech). Klasickou saunu absolvovali Jefry s Doktorem, v době, kdy už zbytek coural po místní kolonádě a kupoval dárky do svých domovů. Našli jsme i útulnou hospůdku s velmi příjemným fórky obdařeným číšníkem. Samozřejmě jsme neznali řeč jeho kmene, což záhy pochopil a dal se velmi zdařile i na pantomimu. No, nebýt telefonátu důkladně nahřátých, ale na studeném vzduchu rychle chladnoucích saunofilů, asi bychom zde zkysli déle. Neradi jsme dali této hospodě sbohem a spěchali s rukama na prsou za vedoucím, bo ten se posluchat musí, no ni?
      V 15:30 navzdory zakaboněnému počasí, ale již bez deště vyrážíme konečně na kola na krátkou, avšak velmi vydatnou vyjížďku na >Steinplatte< . Sedm kilometrů a na nich téměř 1200 metrů převýšení dávalo tušit, že se nudit rozhodně nebudeme!! Hned v úvodu nás vítá značka 15% stoupání!! Nás? Jó, málem bych zapomněl, ale šéfredaktor a moje rýpavé horší já v jedné osobě, mě upozorňuje, že mi něco, tedy někdo vypadl z hlavy!!
      Ještě před samotným startem zapomínám placačku blahodárné tekutiny v pokoji, který obývali Maro, Štyk a Fliny. S velkým udivením zde shledávám posledně jmenovaného v pozici ležmo, důkladně zabořeného do precizně načechraného polštáře a bez jakékoliv snahy vstát. "Co tu děláš, všichni už jsou dole!?" "Nejsem blázen, se podívej na to počasí, to nemůže vydržet, přece nepojedu v dešti!" No, co na to říct? Raději necháme Flinyho jeho oblíbeným postelovým hrátkám a přeneseme se do kopce, před jehož prudkostí i naše Lysá hora tiše závidí.
      Byla to dřina, ale Nadporučík našel záhy zaručený recept, jak na něj vyzrát! Šněroval cestu od kraje ke kraji, takže jsme se vůbec nedivili, že měl najeto o několik kilometrů více než ostatní. Počasí opravdu nebylo ideální, byla zima a ve vyšších polohách na nás zle dotíraly černé mraky. Nebyla tu ani noha, čemuž se v těchto podmínkách nedalo divit, navíc sezóna a s ní i provoz lanovky začínal týden po našem odjezdu. Npor. se Štykem u horní stanice na Plattenkogelu (1666m.n.m.) obracejí své oře do údolí a poslední mohykáni - Jefry, Doktor, Maro a Rejže dobývají vrcholu Steinplatte (1869 m.n.m.) většinou pěšky vedle svých kol. Dnešní výjezd zapíjíme a zajídáme v údolní hospodě, kde jsme v pátek večer byli jedinými hosty. A potom, že kšefty nejsou jen u nás?! Úplný závěr patřil mariáši a Mümmelmanovi, velmi chutnému plagiátu Jägermeistra, že Jefry?!
      V poslední cyklistický den se dostaneme do absolutních výšin a zastavíme se až čtyři metry pod 2000 metrovou hranicí!!

- zakaboněná galerie -

- den třetí -

Nebeský
St. Johann in Tirol, Alpenhaus (1670m.n.m.), Kitzbüheler Horn (1996 m.n.m.)

      Sobotní ráno se hodně podobalo tomu pátečnímu, opět lilo jako z konve, ale jedna odlišnost tu přece jen byla. Zatímco včera jsme byli Medardovou nadílkou zklamáni, dnes někteří, no dobře, prásknu to, tak velitelský pokoj (Jefry, Doktor) tuto návštěvu z nebes s radostí uvítal. Večerní seance s mariášem a Mümmelmanem se totiž protáhla do ranních hodin, a tak se po snídani milí zlatí vrhli do svých loží. Zbytek pelotonu zatím nervózně přešlapoval po chodbě a dožadoval se odjezdu i přes nepříznivé počasí, marně, odpověď zpoza zamčených dveří nepřišla?! V 11 hodin mraky ustupují, déšť ustal, vyrážíme proto všichni bez rozdílu vah a alkoholu v krvi na vyjížďku, o které se nám před začátkem zájezdu ani nesnilo!
      Už během první etapy na >chatě Huber Alm< šel dotyčný kopec vidět, ale tehdy ještě nikdo netušil (snad ani vedoucí), že bude cílem závěrečné etapy, připadal nám hodně vzdálený a na kole absolutně nedostupný. S prvními záběry do pedálů se nám oživují vzpomínky na Kitzbüheler Horn a my vůbec nechápeme, že se onu horu s vrcholem >ve tvaru pyramidy< vydáváme zdolat, navíc se značným časovým zpožděním a Mümmelmanem stále kolujícím v našich útrobách!?
      Začátek etapy byl z říše snů, stále mírně z kopečka, tu mezi pastvinami, tam zase lesem nebo podél řeky až jsme se ocitli v moc hezkém městečku St. Johann in Tirol, zrovna když tady probíhal závod automobilových veteránů. Samozřejmě ztracená nadmořská výška trochu mrzela, ale po občerstvovací zastávce nabití pivní energií, vyrážíme plni odhodlání pokořit zdejší dominantu. Na rozcestí u paty hory, po kterém následuje neúprosné stoupání, Nadporučík začal studovat cedule s mapami, zmateně pobíhal od jedné ke druhé, bylo poznat, že se jeho vůle pokořit horu rychle vytrácí!? O Pražákovi nepochyboval nikdo, po včerejším proleženém dni i dnes zatroubil k ústupu!! Kousek dál od místa, kde nás opustili "údolní jezdci" byla tabule, která by srazila do kolen i trénované borce, natož nás pivní turisty. Detailní informace o profilu trasy braly dech, posuďte sami!!! Na trase 10,1km 1201metrů převýšení, 30 zatáček s průměrným stoupáním 12,8%, max. stoupání 22,3%!?!
      Samotný výjezd popisovat nemá význam, hlavně dřina pochopitelně, ale odměna nahoře v podobě nádherných výhledů, čepovaného piva s donáškou od slovenské obsluhy (bohužel mužské) až na venkovní terasu, gulášovka, povidlové knedlíky stáli rozhodně za námahu! A čepované měl vlastně jen Rejže, ostatní nechali objednání na felčara a podle toho to dopadlo, lahváče jak vyšité? Teď jsme vás trochu mystifikovali, bacha, ještě stále nejsme na samém vrcholu Kitzbüheler Hornu, ale 3km pod ním, na chatě >Alpenhaus< v 1670 m.n.m.!! Na tomto místě končí i známý cyklistický závod >Kitzbüheler Horn Berg-Radrennen< , ten nás však nezajímá, my míříme dál, tedy hlavně vzhůru, do nebeských výšin, na Kitzbüheler Horn!!! Tento vrchol je prý podle zaručeně neověřených informací nejstrmější cyklistickou horou Rakouska!!! Tím pádem je nám tato země už malá, když máme nejhorší za sebou, budeme se muset poohlídnout u sousedů po jiných zajímavějších výzvách?? Jasně, to jsou jen namýšlené kecy, které nesmíte brát vážně!!
      Vrchol byl úspěšně dobyt!! Maro, Štyk, Doktor, Jefry a Rejže se mohli radovat z pokoření Kitzbüheler Hornu v 1996 m.n.m.!! Zbývalo jen jediné, pořádně to zapít!! Hospoda Gipfelhaus je však zavřená!! Mezinárodní blamáž, v dřívějších dobách bychom jim bez okolků vyhlásili válku!! Co naplat, bereme zavděk aspoň venkovní terasou a vlastním zásobám?!
      >A hurááá dolů!!< Po stejné cestě sjíždíme jen necelé dva kilometry a potom zkratkou po sjezdovce na šotolinu, tam jsme měli jeden zádrhel. Doktorovy kotrmelce nepočítáme, ty jsou zcela běžné a okoukané, ale náš milý velitel Jefry se dostal do epicentra zdivočelých krav, které před ním rozběsnili svou dravou jízdou Doktor, Maro a Štyk. Přežili všichni, Jefry i krávy! Jsme na hlavní cestě a těšíme se na pohodovou cestu. V Alpách? Nesmysl! Stále nahoru dolů a na závěr nás doráží asi kilometrový stoupák, do St. Jakobu in Haus dojíždíme na rezervu! Konečně hospoda, konečně pivóóó!
      S "Údolňákama" se shledáváme na terase restaurace sousedního pensionu Berta. Zde do ranního kuropění zapíjíme nejen tento úspěšný den, ale i celou velmi, opravdu velmi vydařenou pillerseetalskou cyklodovolenou!!! Až na ty klíče, pánové, ty nám stále dělají problémy?! Definitivní tečku za zájezdem děláme úryvkem písně z kultovního filmu >Tajemný hrad v Karpatech<, která nás provázela celým zájezdem: "Pólicia Szalaszari!!" Naviděnou příští rok???

REjže

- nebeská galerie -

<< domů do Klenby >>