Fotky
Peřeje, Ondřejník, KozloMlýn...
pátek 25. srpna 2006
Druhá část povídání o Tour de Lysá a Visalaje začíná v osm hodin ráno, kdy vtrhá na naši chatku Mára a tím pro nás dělá budíček. Krásně jsem se vyspal a tak ani nevím, že ještě po půl páté ráno byl ještě na naší chatce a Lukas neměl kde spát. Máte v tom chaos? Nic si z toho nedělejte;-) Ranní sprcha v horách je něco fantastického, ručník už použilo několik lidí přede mnou, ale ještě to dalo. Před devátou hodinou snídáme vajíčka, dáváme ranní kafe, někdo pivo a platíme. Poprvé zjišťujeme, že neustále prudící Hary se nám zatraceně šiknul a to v okamžik, kdy by nás bez mrknutí oka každého obrali o páďu. Jen jemu se to nezdálo a tak už se o další dnešní útratu nemusí vůbec starat. Po deváté jsme sbalili věci a za prvních (zatím jen propagačních) kapek se vydáváme vstříct dalším kilometrům na zpáteční cestě domů, do Klimkovic, do lékárny...
Visalaje - Masarykovo údolí - přehrada Šance - Ostravice - Peřeje Ostravice - Nová Dědina - Pstruží - horní okraj Čeladné - traverza Ondřejníku - Kozlovice - Mlýn - Dolní Sklenov - Rychaltice - Fryčovice - Brušperk - Stará Veš nad Ondřejnicí - Proskovice - Stará Bělá - Dolní Polanka - Klimkovice, 75km.
1. zastavení: konec Masarykova údolí, 12.km:
Naštěstí kapky deště byly skutečně propagační a tak jsme si mohli sjezd Masarykovým údolím pořádně vychutnat. První dva kilometry asi moc holkám nesedly, cesta byla hrbolatá, lesní, prudká, s občasnou zatáčkou a krásně se houpala, ale zbývající většina po asfaltu uzkým klikatícím údolím už neměla chybu. Mokro nebylo moc, takže jsme nemuseli zbytečně brzdit. Jen bylo divné, jak dlouho ostatním trvalo než dojeli na okraj přehrady Šance. Mára "Krajinkář" udělal pár snímků s přehradou a pak už jsme společně mohli udělat fotku na křižovatce. Těch dvanáct kilometrů bylo skutečně slastných...
2. zastavení: peřeje Ostravice, 21.km:
Objezd přehrady Šance mi holky jen tak nezapomněly. První dva kilometry slušně stoupaly, následovala chvíle roviny a pak teprve cesta kolem hráze začala klesat. A byl to fičák! Už jsem se vyprd na akci "Kde jsou moje blatníky!?", poáč mi bylo líto brzdit. U křižovatky s hlavní cestou jsme krátce zastavili, spočítali ovečky a pokračovali dále kilometr drsně přetíženou cestou k nádraží na Ostravici. Odtud další cesta byla trošku experimentem, protože jsem si ji nedokázal až tak úplně vybavit, nicméně lávku přes Ostravici jsme trefili a o malou chvíli později už na levém břehu přijíždíme k Peřejím na Ostravici. Je škoda, že je příliš chladno na koupání. Určitě bychom se zdrželi a tak před další cestou fotíme pár propagačních snímků.
3. zastavení: traverza masivu Ondřejníku, 28.km:
Od Peřejí se vydáváme po toku k mostu, který nás zpětně převádí na pravý břeh a kolem Bezručova srubu stále pěkně mírně dolů sjíždíme až do Nové Dědiny k rozcestí U čápů, kde zahýbáme doleva a naposledy přejíždíme po železné lávce Ostravici. Protáhneme se kolem nádraží (a už tradičně) zavřené hospody, podjedeme dálnici a chvíli musíme pokračovat po hlavní cestě na Čeladnou. Od křižovatky na Pstruží rapidně měníme směr i sklon, slibuji tři plus jeden plus dva kilometry do kopce a nikdo mi nevěří. Stoupáme do Pstruží poměrně nesmyslnou cyklostezkou a první traverzou se dostáváme nad Čeladnou odkud začíná největší maso dnešního dne: Stoupání k traverze Ondřejníku. Začátek je super, ale později se stoupání stále více stupňuje. Fliny odpadá, ale nahoře máme všichni dost. Teda až na Haryho, který ani teď nepřišel o svůj všudepronikající hlas. Čekáme na ostatní a v této horské prémii dojíždějí jako poslední Lukáš s Věrkou. ZAčíná však docela pršet a tak nechceme riskovat a raději se pouštíme na další cestu - teď už snad příjemnou;-)
4. zastavení: Kozlovický mlýn, 38.km:
Hurá, oběd! Tak jsme se na něj těšili! Stále se točící traverza s občasnými výhledy na okolí Ondřejníku byla super. Trochu řidší bylo moje předjíždění tracku s dřívím, ale adrenalin musí být, ne? Průjezd celými Kozlovicemi trvá překvapivě dlouho - však jsou dlouhé sedm kilometrů. Ale už zabočuji na křižovatce, ignoruji světla v provizorní jednosměrce a jako první přijíždím do Mlýna. O tomhle místě už bylo napsáno mnohé, je to velmi vyhledávané místo a tak není divu, že i dnes je vnitřek zavřen z důvosu příprav na svatbu. Musíme vzít za vděk venkovnímu posezení a specialitám na rožni, což holkám moc nevyhovuje, ale hlad je nejlepší kuchař. Trubač mnohé nezklamal a jen holky třesoucí se zimou nás nutí v jednu odpoledne vystartovat.
5. vrcholové zastavení: Dolní Sklenov, Hukvaldský ležák, 44.km:
Tak to byl fičák! Věrka se ujala vedení, na tempomatu nastavila rychlost 30km/h a té se držela (jako minimální) celou cestu až do Dolního Sklenova. Hukvaldský ležák byl plánovanou zastávkou a navíc se venku neuvěřitelně rozpršelo. Interiér hospody je pro náhodného pocestného zajímavý velkou galerií místních štamgastů. Nás potěšil i přehled sportovních událostí, který nám přednesli. No a pak se tady nezastav...;-)
Poslední zastavení: Dolní Polanka, 69.km:
A jsme téměř na konci. Vstávání z hospody v Dolním Sklenově nebylo rozhodně jednoduché, protože se neskutečně rozpršelo. Tím bylo rozhodnuto. Zarvali jsme pořádně a vlastně bez větších zastávek (jen s chvilkovým přibrzděním ve Staré Bělé na křižovatce) jsme dojeli na Dolní Polanku. A byl to pořádný humáč, protože jsme zmokli durch a zbytek vlastně dokonaly naše "blatníky." I tak jsme se neváhali na DP zastavil na rozlučkové pivo. Jen zima se do nás stále více pouštěla, takže jsme se nezdržovali a rozloučili se. Já jel do Sviňákova (původně jsem měl jet i s Harym, ale ten se nám ve Staré Vsi trhnul) a ostatní pokračovali do Klimkovic.
A to je vlastně konec povídání. Oba dva dny utekly jako voda, bylo super a doufejme, že Fliniho zase brzy nějaká akce napadne. Díky!
-md- 27.08.06